Parlamentní republika je jednou z odrůd republikánské struktury státu, ve které většina moci náleží parlamentu, nikoli prezidentovi. Současná vláda je na rozdíl od prezidentské republiky odpovědná přesně volenému parlamentu.
Kdo kontroluje pravomoci sestavování vlády?
V rámci této formy vlády je výkonná moc tvořena jednotlivými poslanci stran, kteří získali většinu hlasů v parlamentních volbách.
Taková vláda může zůstat u moci, dokud ji podporují představitelé parlamentu, nebo spíše její většina. A v případě ztráty důvěry ze strany vlády existují dva způsoby řešení - buď rezignace vlády, nebo možné rozpuštění parlamentu, iniciované hlavou státu na žádost vlády. V tomto případě se konají nové parlamentní volby.
Takový systém řízení je považován za typický pro rozvinuté země se samoregulačními ekonomikami. Například pro Itálii, Turecko, Německo a Izrael a také pro další státy.
Obyvatelé těchto zemí obvykle nehlasují pro jednotlivé kandidáty, ale pro seznamy voličů určitých stran.
Pravomoci hlavního mocenského orgánu v parlamentní republice
Kromě současné legislativy, s obdobným systémem správy státu, parlament kontroluje také celou vládu země. Má také téměř úplnou finanční moc, protože jsou to členové parlamentu, kdo vytváří a schvaluje státní rozpočet.
Je to parlament, který také určuje možné způsoby sociálně-ekonomického rozvoje země a směry domácí a zahraniční politiky. To znamená, že drží ve svých „rukou“nejdůležitější státní mocnosti.
Hlava státu v parlamentní republice - kdo to je a jaké má pravomoci?
Současného prezidenta volí pouze členové parlamentu nebo pracovní skupina (kolegium), kterou tvoří.
Tento princip je hlavním systémem parlamentní kontroly nad výkonnou mocí státu.
To znamená, že formálně je prezident hlavou státu, ale nikoli hlavou vlády. Může jmenovat současného předsedu vlády, ale pouze z řad vůdců frakcí zastoupených v parlamentu nebo s parlamentní většinou.
Prezident nemůže vydávat zákony, vydávat dekrety, odměňovat zástupce exekutivy, odsouzené amnestie, mít zastupitelské funkce, schvalovat složení kabinetu ministrů a také nemá právo po jeho svolání otevírat první zasedání parlamentu.
Například v Itálii se prezidentských voleb účastní tři zvolení zástupci z každého regionu země. A ve Spolkové republice Německo je současný prezident volen Federálním shromážděním, které se skládá z členů Spolkového sněmu volených zástupci německých států.
