Rozumný člověk myslí a sdílí své myšlenky s ostatními. To je jeho přirozená potřeba, protože je to sociální bytost, která potřebuje existovat mezi svými vlastními druhy a vyměňovat si s nimi svůj názor. Ve státech, které jsou považovány za demokratické, je právo na to zakotveno v ústavě.
Instrukce
Krok 1
Sociální systém existující ve státě, který určuje vztah mezi úřady a občany, je deklarován ústavou - hlavním zákonem země. Toto je hlavní právní dokument, ve kterém jsou zakotveny hlavní právní normy, a který je základem pro zbytek normativních aktů přijatých zákonodárnými strukturami státu. Jejich rozpor s ústavou je faktorem, díky kterému jsou jednoduše nelegitimní a porušují základní zákon.
Krok 2
Právo na svobodu myšlení a slova je zakotveno v článku 29 Ústavy Ruské federace. Toto právo je považováno za jeden z nejdůležitějších rysů demokratického státu, tj. Státu, v němž moc náleží lidem, kteří jej delegují na volené orgány. Ústavně zaručená svoboda projevu a myšlení znamená, že každý občan země má plné právo beztrestně formovat své vlastní přesvědčení a zásady, formulovat svůj názor a svobodně ho vyjádřit v jakékoli formě - ústně i písemně.
Krok 3
Svoboda projevu je však také svobodnou volbou komunikačního jazyka a právem odmítnout komunikaci. Jakékoli nátlak, aby někdo vyjádřil své myšlenky a přesvědčení, s výjimkou případů stanovených zákonem, například nepřiměřené odmítnutí svědčit, je nezákonné. V ostatních případech právo na svobodu projevu vylučuje jakýkoli nátlak na osobu, včetně jejího způsobu myšlení nebo způsobu života. To zase automaticky staví mimo zákon používání zvláštních prostředků a psychotropních drog, což nutí člověka nekontrolovatelně vyjadřovat své myšlenky.
Krok 4
Toto právo na svobodu projevu a myšlení musí být zajištěno na státní úrovni. Mezi povinnosti úřadů patří vytváření atmosféry ve společnosti, ve které může občan veřejně vyjádřit své myšlenky v přítomnosti ostatních, aniž by se obával, že bude za to potrestán. Rozsah tohoto práva není nijak omezen. Působí v každodenním životě a obchodní komunikaci, navíc předpokládá bezplatnou propagandu a agitaci. Každý občan může svobodně vyjádřit své politické, morální a náboženské přesvědčení a kázat jej ve velkém davu lidí.
Krok 5
Svoboda projevu však není tolerantní. Ústava výslovně zakazuje používání slov a projevů, které by mohly podněcovat rasové, třídní, sociální, náboženské nebo jiné nepřátelství nebo deklarovat šovinismus a nadřazenost z jakéhokoli důvodu.
