Každý dobře ví, že v ruské abecedě jsou dvě písmena, která neznamenají zvuk, nemohou začínat slova a mají velká písmena. Jde samozřejmě o měkká a tvrdá znamení. Není náhodou, že se těmto písmenům říká „znaménka“: jejich použití pomáhá správně sdělit zvuk slov. Pomocí měkkého znaménka se navíc utvářejí gramatické tvary slov souvisejících s různými částmi řeči. Zvažte možnosti pravopisu pro toto znamení.
Instrukce
Krok 1
Měkké znaménko je nutné ke změkčení souhlásek, které před ním stojí (není to tak nadarmo). Může být uprostřed a na konci slov: „plátek“, „světla“, „listopad“, „červen“, „sůl“, „kůň“. Někdy měkké znamení pomáhá rozlišit význam: porovnejte slova „police - polka“, „banka - lázeňský dům“, „roh - uhlí“, „molo - krtek“. Je však třeba poznamenat, že existuje mnoho slov, ve kterých měkkost předchozí souhlásky není naznačena měkkým znamením: „obal na cukrovinky“, „plátek“, „déšť“, „deštník“, „leden“. Takovými slovy je měkkost souhlásky nejčastěji určena měkkou souhláskou, která ji následuje. Měkké znaménko se nevyžaduje v kombinaci s měkkými nepárovými souhláskami: „chk“, „chn“, „nch“, „schn“(„rybí kost“, „noc“, „kobliha“, „pomocník“). Výjimkou je písmeno „l“: měkkost této souhlásky by měla být vždy vyjádřena písemně pomocí „b“(„nemocný“, „zvon“, „fanoušek“, „sledě“).
Krok 2
Měkké znaménko slouží k oddělení souhlásek a samohlásek písemně „e“, „e“, „u“, „já“, „a“. Jako oddělovací se používá v kořenu, mezi kořenem a koncem (nikoli však za předponou), používá se ve slovech cizojazyčného původu před samohláskou „o“(medailon, „vývar“, „ drdol ).
Krok 3
Tradiční hláskování měkkého znaménka v gramatických tvarech slov různých částí řeči určuje řada pravopisných pravidel. V podstatných jménech slouží měkké znaménko jako indikátor 3 deklinace: „krtek“, „noc“, „ticho“, „třes“. Slovesa vyžadují, aby byla psána v několika případech: ve 2. osobě jednotného čísla („umýt“, „pospíšit si“, „honit“); v naléhavé náladě („střih“, „šmouha“, „železo“); v neurčité podobě („vystřihnout“, „chránit“, „rozšířit“, „soutěžit“). Na konci (5-20, 30) a uprostřed (50-80, 500-900) jmen čísel je vyžadováno měkké znamení. Je napsán ve všech dialektech končících syčením (výjimky jsou „již“, „ženatý“, „nesnesitelný“).
