Černobyl je stále nejhorší katastrofou ve světě jaderné energetiky. Radioaktivní spad, který spadl po výbuchu čtvrtého reaktoru v černobylské jaderné elektrárně, zasáhl i země severní Evropy, ale příčina této hrozné tragédie po mnoho let zůstávala v bezvědomí a bez přesné definice.
Kronika Černobylu
K výbuchu v černobylské jaderné elektrárně došlo 26. dubna 1986, v důsledku čehož byl čtvrtý jaderný reaktor stanice zcela zničen. Nejnebezpečnější radioaktivní látky se dostaly do životního prostředí a v příštích třech měsících zemřely na smrtelnou dávku záření desítky lidí. Hasiči, kteří uhasili zapálení reaktoru, byli předvoláni k pravidelnému požáru bez varování před nebezpečím a bez poskytnutí ochranných prostředků. V té době byla černobylská jaderná elektrárna nejsilnější jadernou elektrárnou v Sovětském svazu.
Po likvidaci požáru začali hasiči hromadně končit v nemocnicích - zatímco se sovětská vláda snažila umlčet a následně bagatelizovat rozsah tragédie, která postihla svět neznámou chybou. Ze zničeného reaktoru se do atmosféry dostaly izotopy plutonia, uranu, stroncia, cesia, jódu a radioaktivního prachu. Chochol těchto smrtících látek se táhl nad východní Evropou, evropskou částí Sovětského svazu a zeměmi Skandinávie. Většina kontaminovaného radioaktivního spadu dopadla na země Běloruské SSR.
Příčina katastrofy
O katalyzátoru výbuchu reaktoru není dodnes jednoznačný názor. Někteří odborníci si jsou jisti, že důvodem bylo vadné vybavení a chyby při stavbě jaderné elektrárny. Další část tvrdí o možné sabotáži a experimentech, které vedly k nepřijatelnému zatížení a hrubému porušení pravidel pro provoz reaktoru. Ještě další hovoří o lidském faktoru - konkrétně o nedbalosti a nezodpovědnosti zaměstnanců černobylské JE, kteří jsou odpovědní za správné fungování reaktoru.
Existuje názor, že pokud by byl reaktor na začátku výstavby zakryt betonovým uzávěrem plánovaným v projektu, tragédii by se dalo zabránit.
Nejpravděpodobnější scénář černobylské katastrofy však mohli sestavit odborníci na jadernou fyziku. K výbuchu došlo s největší pravděpodobností v důsledku poruchy systému cirkulace vody, který chladil uranové palivové tyče reaktoru. V důsledku poruchy teplota v energetické jednotce prudce vzrostla, což vedlo k roztavení tyčí a uvolňování radioaktivních par z nich. Tato pára chemicky reagovala s tyčemi potaženými zirkonem a uvolňovala výbušný vodík, čímž se jádro reaktoru stalo smrtící atomovou bombou.
