Socializace člověka je proces seberealizace, protože umožňuje každému člověku nejen získat zkušenosti a užitečné dovednosti, ale také se realizovat a najít si své místo ve společnosti. Pochopení základu socializace a seberealizace jako transformační akce pomůže lépe porozumět tomuto procesu.
Základy socializace
Socializace člověka je proces skládání hlavních parametrů osobnosti člověka na základě vzdělávání, školení a asimilace sociálních rolí. Právě prostřednictvím socializace dochází k seberealizaci jednotlivce, tj. K jeho dědičnosti a transformaci sociální zkušenosti a její transformaci do osobních postojů, schopností a dovedností.
Základem procesu socializace je aktivní transformační aktivita člověka, která mu pomáhá vstoupit do společenského života, zvládnout metody praktické činnosti a utvářet sociální vazby. Socializace je v zásadě seberealizace jednotlivce v procesu jeho činnosti. Můžeme tedy dojít k závěru, že úspěch socializace závisí na aktivní účasti jednotlivce v procesu kreativní transformace. Protože socializace člověka pokrývá celé období života člověka, ukazuje se, že seberealizace také vždy pokračuje. I když člověk nechce nic měnit ani se na ničem podílet, stále si do jisté míry uvědomuje sám sebe. Každý člověk to však dělá v jiné míře, což je dáno výchovou, kulturou a osobními vlastnostmi.
Seberealizace jako transformační akce
Seberealizaci, která je součástí socializace, lze nazvat potřebou člověka, která mu pomáhá transformovat jeho osobnost. Člověk musí najít své místo ve společnosti a životě, vyjádřit se ve světě co nejživěji a cítit uspokojení z reality. Tato touha povzbuzuje jednotlivce, aby rozvíjel své schopnosti a využíval je ve prospěch ostatních, čímž ukazuje své silné stránky.
Socializace tak pomáhá jednotlivci realizovat se pomocí norem a trendů přijímaných ve společnosti. Když se člověk stane součástí společnosti, začne chápat své morální standardy a preference, což mu umožňuje používat tyto informace pro své vlastní účely. To pomáhá vybrat nejvhodnější taktiku chování, kterou si všimnou i jiné osobnosti. Seberealizace však může být skrytější. Socializace člověka může odhalit jeho tendenci k mírumilovnější existenci, zatímco hledání jeho místa pro člověka nespočívá v úspěchu v očích ostatních, ale v příjemném pocitu sebe sama. To vše dává důvod věřit, že socializace člověka je procesem seberealizace, který mu pomáhá cítit se ve společnosti nejpohodlněji.
