Filozofie je často brána jako abstraktní věda, zcela oddělená od reality. V tomto hodnocení hrály v neposlední řadě různé formy filozofického idealismu, které mají ve vědecké komunitě stále váhu. Během staletí staré historie vývoje vědy bylo vytvořeno mnoho idealistických konceptů světového řádu, ale všechny lze připsat dvěma hlavním směrům.
Instrukce
Krok 1
Pojem „idealismus“slouží jako obecné označení pro řadu učení, která ve filozofii existují od starověku. Tento termín skrývá myšlenku, že duch, vědomí a myšlení jsou primární ve vztahu k přírodním předmětům a hmotě obecně. V tomto smyslu se idealismus vždy stavěl proti materialistickým konceptům světového řádu, které stály na opačných pozicích.
Krok 2
Filozofický idealismus nikdy nebyl jediným trendem. V tomto táboře stále existují dva základní trendy, nazývané objektivní a subjektivní idealismus. První forma idealismu uznává přítomnost všeprostupujícího nehmotného principu, který existuje nezávisle na lidském vědomí. Druhá forma je charakterizována tvrzením, že objektivní realita existuje pouze v rámci individuálního vědomí.
Krok 3
Objektivnímu idealismu historicky předcházely náboženské obrazy, které byly rozšířené ve starověké kultuře různých národů. Ale tento směr získal svou úplnou podobu pouze v dílech starořeckého filozofa Platóna. V pozdějších dobách se Leibniz a Hegel stali nejdůslednějšími představiteli takových idealistických názorů. Subjektivní idealismus se vytvořil o něco později než objektivní. Jeho ustanovení se odrážely v pracích anglických filozofů Berkeley a Huma.
Krok 4
V dějinách filozofie je známo několik různých variací dvou naznačených trendů v idealismu. Myslitelé interpretovali ustanovení týkající se originálu různými způsoby. Někteří mu rozuměli jakousi „světovou mysl“nebo „světovou vůli“. Jiní věřili, že vesmír je založen na jediné a nedělitelné abstraktní látce nebo na nepochopitelném logickém principu. Jednou z extrémních forem subjektivního idealismu je solipsismus, který tvrdí, že za jedinou realitu lze považovat pouze individuální vědomí.
Krok 5
Popsané základní formy idealismu mají společné kořeny. Patří mezi ně animace všeho živého, která je pro člověka charakteristická od nepaměti. Další zdroj idealistických pohledů spočívá v samotné povaze myšlení, které v určité fázi vývoje získává schopnost vytvářet abstrakce, které nemají v hmotném světě obdoby.
Krok 6
Představitelé objektivního a subjektivního idealismu si navzájem konkurují, zapomínají na rozdíly, když je nutné odmítnout materialistické pojmy. K potvrzení idealistických názorů jejich stoupenci aktivně využívají nejen celý arzenál důkazních metod a metod přesvědčování nashromážděných ve filozofii a logice. Používají se také data základní vědy, jejichž některá ustanovení zatím nelze z hlediska materialismu doložit.
