Historické exkurze k počátkům formování lidstva tak či onak vedou do éry, které se běžně říká éra produktivní ekonomiky. Ne každý zná význam tohoto pojmu.
Produkční farma je farma, kde hlavním zdrojem lidského života jsou domácí zvířata a pěstované rostliny.
Ekonomika zpracovatelského průmyslu se zrodila asi před 12–10 tisíci lety, kdy se objevila možnost domestikace rostlin i zvířat. Zpočátku to bylo kombinováno s ekonomikou založenou na činnosti lovců, rybářů a sběračů. Tato činnost však již nebyla založena na elementární těžbě potravinářských výrobků, jako v dobách přirozeného, přivlastňovacího hospodaření, ale byla spojena s řadou poměrně složitých metod organizace práce, a tedy s rozvojem různých technických dovedností. To by mělo zahrnovat rozvoj dovedností při zpracování extrahovaných produktů.
V historii vývoje lidstva tak vzniklo zemědělství a chov dobytka, což je základ produktivní ekonomiky. Tento obrovský úspěch primitivní ekonomiky se samozřejmě rozšířil do celého světa, samozřejmě, nerovnoměrně, protože byl spojen s podmínkami přírodního prostředí, ve kterém žil ten či onen primitivní kmen.
Nejrychlejší rozvoj výrobní ekonomiky nastal na Středním východě. Archeologové v severním Iráku objevili osady, kde byly před 10 000 lety domestikovány kozy, ovce a dobytek. O tom, že se v těchto osadách rozvíjelo i zemědělství, svědčí nalezené fragmenty pazourkových produktů pro srp a zbytky mlýnků na obilí. Přechod od přivlastňující se ekonomiky k produkující ekonomice s sebou přinesl rozvoj systému komunálních klanů, což znamená, že komunita rybářů, sběračů a lovců byla nahrazena komunitou farmářů a pastevců.
Vzhledem k tomu, že se ženy primárně zabývaly shromažďováním, byly to ženy, které se jako první naučily, jak se starat o divoké rostliny, aby získaly nový produkt. A muži, kteří byli lovci a rybáři, jako první domestikovali psa, ovci, prase, kozu a krávu. Bylo to mužské pohlaví, které domestikovalo koně a dvouhlavého velblouda. Je pravda, že stopy chovu hospodářských zvířat ve starověku jsou omezeny na nález kostních zbytků, které prošly změnou ve struktuře kostry divokých zvířat. Což velmi ztěžuje tento úkol vědcům, kteří se touto problematikou zabývají.