Převod jakéhokoli území nebo dokonce celé vesnice, stejně jako všech nebo určité části příjmů z ní, provedl vládce jedné ze zemí Blízkého a Středního východu. Pokud byl na začátku svého vzniku předán ik dočasnému použití, postupně přešel do celoživotního a poté byl ikt přijat s právem následného dědění po generacích.
Instrukce
Krok 1
Území bylo možné převést na nějakou osobu v úplném vlastnictví, nebo na vlastníka byly převedeny pouze příjmy z těchto pozemků a právo na jejich správu za účelem generování příjmu. Pro feudála to byla docela pohodlná forma získání trvalého příjmu a nemusel trvale pobývat na jemu přidělených územích. Kočovný majitel nemohl změnit svůj nomádský typ života, chodil na ikta několikrát ročně, vybíral daně z jídla nebo peněz
Krok 2
„Ikta“byl navíc název pro země, které dal kalif guvernérovi, aby vybíral daně od obyvatel žijících na tomto území s cílem jejich následného převodu do státní pokladny. Nejčastěji byla ikta obdařena velkými vojenskými osobnostmi blízkými panovníkovi, kteří měli na pozemcích, které jim byly přiděleny, držet poměrně silné ozbrojené oddíly, jejichž povinností bylo chránit jak jejich vlastní území, tak na příkaz kalifa nejvyšší státní moc. Ikta je východní variantou feudálních přídělů ve středověkých zemích západní Evropy.
Krok 3
Rozdíl mezi iktou a státním vlastnictvím spočívá především v tom, že vlastníkem půdy a jejím vůdcem, který má právo vybírat daně od rolníků, se stal Lennik (mukta), a nikoli stát. Podobný systém rozdělování přídělů začal existovat na konci 7. století, ale byl plně zaveden v 8. – 10. Století.
Krok 4
Množství půdy dané Iktě se významně zvýšilo ve státech Seljuk a Hulaguid, které existovaly ve středověku. Nejen jednotlivé předměty a daně z nich byly převedeny na ikta, ale také malé, velké osady a dokonce celé regiony. Majitelé Iqt postupně získali nejen právo vybírat daně podle vlastního uvážení od obyvatel žijících na územích, která jim patří, ale také začali mít soudní moc.