Začátek 20. století ve francouzském umění byl poznamenán zájmem o začarovaný. Téma absintu se nachází v dílech mnoha umělců. Pablo Picasso nebyl výjimkou a v roce 1901 vytvořil obraz „Dívka s absintem“, který dnes neztrácí svou popularitu.
Téma absintu v dílech umělců
Absint na počátku 20. století se pro Francouze stává jakýmsi fetišem. Existuje názor, že osoba, která se stala závislou na tomto nápoji, netrpí jen alkoholismem, ale má určitou vznešenou formu alkoholismu. Absint nejenže opírá, ale vrhá pijáka do světa fantazií a halucinací.
Picassův obraz „Dívka s absintem“je však plný zvláštního dramatu, protože hypertrofovaná ruka hrdinky je nápadná, jako by se jí snažila obejmout. Je vidět, že žena o něčem přemýšlí, její pohled směřuje do dálky. Mnoho uměleckých kritiků přemýšlelo: co je hrdinka Picassova myšlení, jak sedí u sklenice opojného absintu.
Jakou ženu Picasso vylíčil?
S největší pravděpodobností je žena osamělá, nikam nespěchá a často chodí do malé francouzské kavárny sedět sama a vzpomínat. Diváka přitahuje ženský pohled - hluboký a promyšlený. Určitě přemýšlí o tom, jak bezcílně a průměrně její život plyne, protože jedinou radostí je sklenice likéru z pelyňku (jak se jim říkalo absint).
Možná se žena, vzpomínající na své mládí, snaží pochopit, proč to byla ona, kdo dostal takový bezradný a tvrdý život, protože kolem je tolik úspěšných lidí, kteří žijí jinak, úplně jinak. Na rtech jí ztuhl úsměv, ne zlomyslný, spíše také s příměsí smutku. Úsměv a oči pomáhají divákovi pochopit, co se děje se ženou, co se děje v její hlavě a případně v její duši.
Oči hrdinky má napůl zavřené a ramena skloněná. Zdá se, že se snaží udržet se na svém místě rukama, aby nevstala a nekřičela na celý svět o své osamělosti a radosti z bytí.
Pocit tragédie osudu dosahuje Picasso pomocí hnědomodré palety převládající na obrázku. Umělec jasně dává divákovi pochopit, že neexistuje žádná cesta ven, že žena už nemůže dělat nic. Jakmile její život šel po monotónní kluzké cestě, a to je vše, neexistuje žádná cesta ven. V té pařížské kavárně je to jistě útulné a zábavné, ale žena si toho všeho nevšimne. V její hlavě je spousta otázek, na které jí nikdo nemůže odpovědět. A ona sama byla úplně ztracena.
Téma absintu se ve své práci dotkli také Toulouse Latrec, Degas atd. Na začátku 20. století byl absint zakázán konzumovat jako nápoj s narkotickým účinkem. Ale ani absint není schopen odvrátit hrdinku Picassa od přemýšlení o jejím těžkém osudu. Jinak lze název obrázku přeložit jako „Absinthe Drinker“. Obraz koupil ruský filantrop Sergej Ivanovič Ščukin. Po válce skončila „Žena s absintem“v Ermitáži.
