Vytvoření antihitlerovské koalice je bezprecedentním příkladem v historii jednoty států s různými politickými systémy a ekonomickými zájmy tváří v tvář smrtelné hrozbě pro celé lidstvo. Protože existovalo jen několik let, hrálo výjimečnou roli ve vítězství nad fašismem.
Antihitlerovská koalice se začala formovat od samého počátku druhé světové války, tj. ze září 1939. Poté zahrnoval pouze dva státy spojené s dohodami o vzájemné pomoci, které byly podrobeny německé agresi ze strany Polska: Velká Británie a Francie. Říkalo se tomu koalice západních spojenců. Ale pak tato úzká organizace neměla žádnou skutečnou příležitost odolat fašistickému Německu. To jasně brzy potvrdila německá okupace Francie.
Budování široké koalice
O široké antihitlerovské koalici začali mluvit až poté, co Německo zaútočilo na SSSR. Poté, bezprostředně po zahájení fašistické agrese, vyhlásily USA a Velká Británie SSSR svoji vojenskou podporu. Navíc USA v té době ještě nebyly ve válečném stavu s nacistickým Německem.
V srpnu až září 1941 se na úrovni ministrů zahraničních věcí tří států koná několik třístranných a dvoustranných setkání, během nichž jsou podepsány všechny nezbytné úřední dokumenty o vzájemné pomoci v boji proti nepříteli.
Nová etapa ve vývoji antihitlerovské koalice začala v lednu 1842 Washingtonskou konferencí o dvaceti šesti. Po ní začala koalice čítat 26 států. Připojily se k němu takové velké země jako Čína, Indie, Austrálie, Kannada, řada latinskoamerických a asijských států a vlády okupovaných zemí v exilu.
Tehdy na návrh amerického prezidenta Roosevelta získala antihitlerovská koalice své nové synonymum „sjednocené národy“.
Další expanze antihitlerovské koalice
Příspěvek různých zemí, které byly součástí koalice, k boji proti fašismu byl velmi nepřiměřený. Některé státy se přímo podílely na nepřátelských akcích, jiné poskytovaly válčícím spojencům pomoc se zbraněmi, surovinami pro vojenský průmysl a potraviny a další jednoduše morálně podporovaly.
Největší pomoc od spojenců v antihitlerovské koalici samozřejmě obdržel SSSR, vůdci všech antifašistických států si byli dobře vědomi, že o výsledku války bylo rozhodnuto na jeho frontách.
Nacistické vedení mělo velké naděje na rozkol v antihitlerovské koalici. Hitler věřil, že včerejší zapřísáhlí nepřátelé SSSR a západních zemí nebudou moci dlouho mírumilovně koexistovat. Ale ukázalo se to jinak. Krátce před koncem války se včerejší němečtí spojenci přidali ke sjednoceným národům: Itálii, Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a Finsku.
Celkově bylo v roce 1945 v antihitlerovské koalici 58 států.