Víra je subjektivní víra v pravdivost něčeho, co nesouvisí s logikou. Může dojít ke skutečnému potvrzení, ale nemusí to být, nijak to neovlivní víru.
Není snadné určit místo víry v duševní činnost člověka. Má oba intelektuální rysy, které představují určitý druh víry, a emocionální. Z hlediska emocionální sféry patří víra do kategorie vyšších pocitů, protože je konstantní, ne situační.
Víra je jedním z nejsilnějších pocitů. Matoušovo evangelium říká: „Máte-li víru o velikosti hořčičného semene, a řekněte této hoře:„ jděte odtud tam, “a pomine to.“Účinnost víry spočívá v jejím vlivu na motivaci, a tedy na aktivitu, a proto je víra ve vítězství tak důležitá ve sportu i ve válce.
Víra a důkazy
Víra nejenže nepotřebuje důkaz - bylo by správnější říci, že tam, kde důkaz začíná, víra končí. Například od doby Tomáše Akvinského do současnosti byly učiněny pokusy dokázat existenci Boha. Všechny se vždy ukáží jako marné, ale i kdyby bylo možné tento postulát dokázat, bylo by to k ničemu.
Důkazy by možná přesvědčily nevěřící, ale to by bylo přesvědčení, ne víra - neexistovala by žádná emocionální složka, neexistovala by tedy silná motivace pro křesťanský život ani základ pro upřímný vztah s Bohem. Věřící nepotřebují důkaz: pokud člověk hledá důkaz, znamená to, že není ve víře nijak zvlášť pevný.
Rozsah víry
Víra je tradičně spojována s náboženstvím, tato slova se dokonce používají jako synonyma, když se mluví o „křesťanské víře“nebo „muslimské víře“. V náboženství hraje víra v Boha zásadní roli, ale nejen náboženská dogma mohou být považována za samozřejmost.
Například astronom nebo fyzik může poskytnout důkaz, že Země se točí kolem Slunce, a ne Slunce kolem Země - v této podobě by to bylo vědecky podložené prohlášení. Ale člověk, který má daleko od vědy, nemusí znát důkazy, a pro něj se celé „ospravedlnění“omezí na myšlenku: „Dokázali to N. Copernicus a G. Galileo.“V tomto případě člověk bere vědeckou pravdu na víru a klaní se autoritě vědy.
Role víry je také skvělá v mezilidských vztazích. Prostupuje všemi úrovněmi organizace společnosti a funguje jako princip spojování a upevňování: pokud manžel přestane věřit ve svou ženu, rodina se zhroutí, pokud lidé přestanou věřit ve vládu, zhroutí se stát.
Víra je skutečně lidským projevem, který není charakteristický pro žádné jiné zvíře, protože vzniká na křižovatce rozumu a pocitů.
