Již ve 3. tisíciletí před naším letopočtem vznikly první osady na březích splavných řek a na mořských pobřežích, které sloužily k ochraně země před útokem, pro rozvoj řemesel a aktivní obchod a vztahy s veřejností s jinými státy. Kvůli rychlému růstu prosperity těchto osad se v nich brzy soustředila bohatá populace a řídící orgány země. Tak vznikla první starodávná města, která dala vzniknout procesu urbanizace.
Začal se zvyšovat počet měst, stálý nárůst počtu městského obyvatelstva, kultivace městského životního stylu. Ve všech následujících epochách měla města obrovský vliv na rozvoj vědy, architektury a kultury, na formování a rozvoj průmyslové výroby, na formování vztahů zboží a peněz, na revoluční transformace sociálního systému téměř ve všech státech svět, společnost, její kultura, demografické procesy, se od počátku 19. století významně zintenzivnily. Důvodem byla koncentrace velkých průmyslových center ve městech, rozvoj dopravy a komunikací, snadnější přístup občanů k výsledkům medicíny a rozvíjející se sektor služeb. Výsledkem bylo, že obrovská vrstva venkovského obyvatelstva migrovala při hledání slušných výdělků a lepšího života. V období od začátku 19. století do konce 20. století se městská populace v průměru na celém světě zvýšila z 5% na 41%. Proces urbanizace není způsoben pouze migrací venkovského obyvatelstva. Po vybudování průmyslových podniků ve venkovských osadách se přeměňují na malá města. Osady, které spadají do hranic rozšiřujícího se města, se do něj vlévají jako strukturální územní jednotka. Kromě toho dochází k neustálému nárůstu tzv. Kyvadlového stěhování, kdy populace předměstí, která nadále žije ve venkovských osadách, každý den dojíždí za prací a studiem do města. Urbanizace průmyslových zemí vedla ke koncentraci významné části jejich populace ve městech a k velké převaze městského obyvatelstva nad venkovským. Nejvýznamnějšími představiteli urbanizovaných zemí jsou Velká Británie, Švédsko, Belgie, Německo, Austrálie, USA. Stejně jako Kanada, Izrael, Japonsko a Nový Zéland. V nich je počet obyvatel měst více než 70%. Charakteristickým rysem rozvoje urbanizace je zpomalení tempa růstu počtu obyvatel měst s podílem přesahujícím 70%. A zastavte se, když se blížíte 80%. Pouze v rozvojových státech afro-asijského regionu je zachována prevalence obyvatel venkova nad populací měst. růst ve velkém městě, které je centrem aglomerace. Tento jev je rozšířený v Severní Americe, Belgii, Nizozemsku a Moskvě. V Kanadě, Švédsku, Itálii a Francii navíc dochází ke změně směru migrace obyvatel z městských aglomerací a velkých měst (megacities) do středních a malých měst. Megacities s populací více než milion lidí již nejsou atraktivní pro podnikání a život kvůli špatné ekologii, dopravní zácpě a vysokým nákladům na bydlení. Rozvoj průmyslových podniků v nich navíc neposkytuje pracovní místa pro zvýšený počet obyvatel. Rozvoj urbanizace v zemích se slabou úrovní městských slumů. To způsobuje zvýšení sociálního napětí a emigrace mladé populace do vyspělých zemí.
