Mnoho výrazů, které bývaly každodenní, je dnes zastaralé, vkládají se do řeči kvůli barvě nebo jako vtip. Ani mluvčí však ne vždy pochopí podstatu idiomů. Například výraz „bít do čela“má dnes velmi ironickou konotaci.
Slovo „beat“je poměrně nejednoznačné, ve slovnících je 8 až 12 významů. Nejvhodnějším významem významu „zasáhnout“ve výrazu „zasáhnout čelem“je zasáhnout něco. Čelo je čelo ve staroruském jazyce. To znamená, že pokud tomu doslova rozumíte, ukáže se: „bouchání do čela“- bouchání do čela o něco.
Kontext
Po podrobnějším rozboru použití této frazeologické jednotky můžeme dojít k závěru, že to řekli ve dvou situacích. První - když se pozdravili, tj. Zvážil nízký luk k zemi. Druhým je, když o něco požádali. Samotné petice se za starých časů ve skutečnosti nazývaly petice. Byli považováni za oficiální dokumenty v ruské kancelářské práci 15. – 18. Století. Pokud jde o jejich obsah, mohou zahrnovat jak stížnosti, výpovědi, tak žádosti. V soudních řízeních, počínaje 16. stoletím, existoval petiční příkaz - zvláštní orgán, který se peticemi zabýval.
Verze této frazeologické jednotky jako pozdravu je stále zachována v polském jazyce, i když v mírně zkrácené podobě. Místo tradičního „ahoj“v Polsku se obvykle říká czołem, tedy „chelom“. Historie vzniku této frazeologické jednotky odkazuje na druhý příklad jejího použití.
Analogy
V dnešní době je frazeologismus „porazit čelo“málo používaný. Použitelnost této kombinace skončila po událostech v roce 1917. Poté, co země úplně zmizela, v níž s žádostí tváří v tvář svým nadřízeným bili hlavy o zemi a obecně se před úřady ohýbali zády, můžete to slyšet v příbězích o vzdálené minulosti země.
Se slovy „čelo“a „hit“je dnes nejčastěji používanou kombinací „bouchnutí hlavou o zeď“. Označuje spáchání marných akcí. Ale před pár staletími bylo „rána do čela“docela často na rtech. Svědčí o tom literární díla, například Griboyedovova „Běda Witovi“:
"Tradice je svěží, ale těžko se tomu věří."
Jak byl slavný, jehož krk se často ohýbal;
Jako ne ve válce, ale v míru si vzali na čelo -
Zaklepali na podlahu a nelitovali! “
Živý příklad má domácí kino, kde je jasně prokázáno, jak si ve starověku „bili obočí“před carem v Rusku. Toto je komediální film „Ivan Vasiljevič mění svou profesi“, který režíroval Leonid Gaidai v roce 1973. Frazeologismy zcela jasně odrážejí historii země. Koneckonců, nevznikají od nuly. Jedná se o druh prvků ústního lidového umění, bez nichž by řeč nebyla tak prostorná.
