Při přípravě na jednotnou státní zkoušku z ruštiny se učitelé pokoušejí dát studentům do hlavy poměrně velké množství materiálu. Jednou z nezbytných dovedností pro složení zkoušky je schopnost provádět fonetickou analýzu slova.
Fonetika je jedním z oborů lingvistiky, který se zabývá studiem zvukové skladby slov. Od této fáze začíná studium jakéhokoli jazyka, protože tato věda vám umožňuje zvládnout specifické dovednosti výslovnosti zvuků a jejich kombinací. Znalosti základů fonetiky vám navíc umožňují zvládnout další části lingvistiky, zejména historickou gramatiku konkrétního jazyka.
Při jednotné státní zkoušce se setkáte s jednou (někdy se dvěma) úkoly, které by měly otestovat, jak dobře má student dovednosti fonetické analýzy. Obvykle se v takovém cvičení navrhuje určit počet zvuků a slabik ve slově. Nabízí se čtyři až pět možností odpovědí, ze kterých si musíte vybrat tu, kterou potřebujete.
Počínaje fonetickou analýzou musíte slovo vyslovit nahlas. Abyste se vyhnuli chybám, nezapomeňte, že vnější část slova nemusí vždy odpovídat té zvukové. Napište slovo do poznámkového bloku nebo kusu papíru. Poté vezměte tužku a rozdělte analyzovaný fragment věty na slabiky, zvýrazněte v ní důraz.
Dalším krokem je vyjasnění pozic, ve kterých je povoleno zalamovat slovo z jednoho řádku do druhého. Zapište si všechny možné možnosti přenosu. Poté použijte předem připravenou abecední tabulku, která přesně určuje, jak přepsat konkrétní písmeno, a vytvořte přepis analyzovaného slova.
Je bezpodmínečně nutné popsat každý zvuk podle určitých parametrů. Pokud analyzujete zvuk samohlásky, stačí napsat, zda je zdůrazněn nebo ne. V případě souhlásky je nutné vyjasnit, zda je vyjádřená nebo neznělá, zda má pár (například „d“- „t“, kde je vyjádřeno „d“a „t“je neznělé)). Je také nutné označit, jak je tento zvuk vyslovován - tvrdý nebo měkký.
Spočítejte celkový počet písmen a zvuků a poté proveďte závěr - ať už jsou tato čísla stejná nebo ne. Pamatujte, že existují konkrétní situace, kdy jedno písmeno může sestávat z několika zvuků, například písmeno „u“ve fonetickém přepisu je označeno jako dva různé zvuky [y] a [y].
