Hlavním rysem socializace jako sociálního procesu je sebeobnovení společnosti, její duchovní nahrazení, tj. kontinuální přenos sociálních zkušeností dalším generacím a jejich přijetí této zkušenosti pro následný přenos. Socializace je pro člověka nezbytná pro pozitivní soužití a interakci s ostatními členy společnosti a pro sebeurčení jako součást společnosti.
Vlastnosti socializace
Socializací se rozumí proces vstupu člověka do sociálního prostředí prostřednictvím přijímání norem a tradic, které jsou v jeho prostředí rozšířeny. Socializace je založena na schopnosti člověka po celý život přizpůsobit se kulturním, morálním podmínkám a postojům svého sociálního prostředí a etablovat se ve společnosti prostřednictvím povědomí a definice sebe sama jako součásti celku.
Asimilace norem a hodnot prostředí člověka určuje úspěšnou aktivitu jedince ve veřejném životě. Socializace zahrnuje jak proces přijetí přijatých norem jednotlivcem, tak proces integrace nových myšlenek jednotlivce do společnosti v jeho prospěch. Socializace je tedy pro člověka nezbytná, aby mohla probíhat jako osoba, a socializace je nezbytná pro společnost, aby byla stabilní, celá a rozvinutá.
Aby vysvětlil podstatu procesu socializace, francouzský sociolog Pierre Bourdieu představil takový koncept jako habitus - „druhá přirozenost“. Zvyk je proces podvědomého dodržování zásad a norem společenského života, které jsou v něm obsaženy. Socializace určuje přítomnost nevědomého vnímání světa u člověka, což odpovídá sociálním podmínkám a postojům společnosti kolem něj. Díky zvyku se člověk cítí jako součást společnosti a dostává uspokojení z příslušnosti k integrovanému systému.
Typy a stadia socializace
Existují dva typy socializace:
- primární - nastává během dospívání a výchovy člověka;
- sekundární - je definován jako integrace zralé, formované osobnosti do různých sociálních skupin a interakce s nimi.
Rozlišují také primární a sekundární úroveň socializace: primární úrovní je komunikace a vztah subjektu s malou skupinou blízkých lidí, tj. s rodiči, přáteli, sousedy, kolegy; sekundární úrovní socializace je interakce subjektu se státními strukturami, veřejnými organizacemi atd.
Proces socializace se skládá z několika hlavních fází:
- adaptace - asimilace zkušeností nashromážděných společností, napodobování;
- identifikace - touha jednotlivce sebeurčit, vyniknout;
- integrace - formování jednotlivce jako účastníka společenských procesů;
- fáze pracovní činnosti - realizace získaných znalostí a dovedností, dopad na sociální prostředí;
- fáze činnosti po skončení zaměstnání - přenos sociálních zkušeností zástupcům další generace.