V Itálii mluví italsky, ve Francii - ve francouzštině, v Bulharsku - v bulharštině … ale Švýcarsko do tohoto obrázku nezapadá. Nelze říci, že tam mluví švýcarsky, protože takový jazyk neexistuje.
Švýcarsko je federální stát. Jádrem budoucí federace byl Švýcarský svaz, který v roce 1291 spojil 3 kantony - Schwyz, Unterwalden a Uri. Do roku 1513 již tato unie obsahovala 15 kantonů.
Moderní Švýcarsko se skládá z 26 státně-územních jednotek zvaných kantony. V souladu s federální strukturou má každý z nich vlastní zákony a vlastní ústavu. Kantony se také liší jazykem.
Státní jazyky
Na území Švýcarska mají oficiální status 4 jazyky: němčina, francouzština, italština a rétorománština. Prevalence těchto jazyků není stejná.
Většina obyvatel Švýcarska - 67, 3% - mluví německy, to je 17 kantonů z 26. Francouzština je na druhém místě, mluví se 4 kantony - to jsou Ženeva, Vaud, Jura a Nesttval, mluvčí tohoto jazyka je 20, 4% populace. Existují také dvojjazyčné kantony, kde jsou přijímány oba jazyky: Wallis, Fribourg a Bern.
Na jihu kantonu Graubünden, stejně jako v Ticinu, se mluví italsky, což představuje 6,5% švýcarských občanů.
Nejmenší jazykovou skupinou jsou lidé, kteří hovoří romanšsky, pouze 0,5%. Je to archaický jazyk ze skupiny Romance. Status státního jazyka získal poměrně pozdě - v roce 1938, zatímco německý, francouzský a italský jsou od roku 1848. Romantické řečníky žijí na vysočině Grabünden.
Tyto 4 jazyky jsou oficiální pro celé Švýcarsko, ale na konci 20. století. kantony dostaly právo nezávisle si vybrat úřední jazyk ze seznamu národních.
Zbývajících 9% jsou další jazyky, které si přistěhovalci přinášejí, tyto jazyky nemají žádný oficiální status.
Vztahy mezi jazykovými skupinami
Pocit národní jednoty ve Švýcarsku téměř neexistuje. Velmi si cení své historické originality a každý občan této země se cítí v první řadě sám sebou ne Švýcarem, ale Bernem, Ženevanem atd.
Nejvýznamnější rozdíl je mezi dvěma nejpočetnějšími jazykovými skupinami, německy mluvícími a frankofonními švýcarskými. První žijí hlavně ve východní části země, druzí - v západní. Podmíněná hranice mezi těmito regiony se částečně shoduje s řekou, která se v němčině nazývá Zaane, a ve francouzštině - Sarin. Tato hranice se nazývá „Restigraben“- „bramborový příkop“. Název pochází ze slova „resti“, což je název tradičního bramborového pokrmu v Bernu.
Žádný z úředních jazyků Švýcarska není jazykem interetnické komunikace v zemi. Většina obyvatel mluví německy, francouzsky a italsky.
