Otázka smyslu života a účelu pozemské existence znepokojuje lidstvo od nepaměti. Proč člověk žije na Zemi? Jaký je jeho účel? A existuje vůbec? Lidé hledají odpovědi na tyto otázky ve filozofii, umění, literatuře a náboženství. Existuje však jediná správná odpověď?
Jaký je smysl vašeho života?
Pravděpodobně ten člověk okamžitě nepřemýšlel o smyslu života. Pro zástupce primitivní společnosti, kteří žili v drsných podmínkách a každou hodinu byli nuceni čelit nebezpečím, překonávat potíže a těžkosti, bylo smyslem života biologické přežití. K tomu bylo nutné poskytnout sobě a svým příbuzným jídlo, pohodlný domov a teplé oblečení.
Každodenní život předků moderního člověka se odehrával v dílech a starostech. Kolik se však od té doby změnilo? Lidstvo dostalo k dispozici technologii se svými působivými schopnostmi. Dnes není třeba trávit dny v lesích hledáním zvěře. A přesto se většina lidí nyní zabývá pouze získáváním denního chleba. Práce za odměnu, domácí práce, domácí práce zabírají téměř pořád. Kde je třeba přemýšlet o smyslu života.
Někteří lidé ale občas mají otázku ohledně účelu své existence. Byl život skutečně dán pouze proto, aby se dosáhlo vysokého sociálního postavení, finančně se uživil a pokračoval v rodině? Nebo existují další cíle, které jsou v každodenním shonu neviditelné? Člověk zvláště naléhavě cítí potřebu hledat odpovědi na takové otázky v bodě obratu a kritických okamžicích svého života.
Při hledání smyslu: Je příliš brzy na to, abychom skončili
Výsledkem je, že každý najde své vlastní odpovědi na otázky o svém účelu. Někteří při hledání zásadního smyslu a účelu pozemské existence přicházejí k Bohu. Myšlenka, že mimo hmotný svět existuje svrchovaná bytost, která vás miluje, oceňuje a zaručuje spásu duše, přináší do života člověka mír.
Ponoření do náboženství pomáhá udržovat smysl života tváří v tvář neustálému stresu a tlaku okolností. Může však být dosažení jednoty s Bohem skutečným životním cílem?
Existují i jiné způsoby seberealizace. Proč vlastně hledat Stvořitele mimo sebe, když se ním člověk může stát sám? A pak se lidé vrhnou do kreativity. Za tím často stojí vágní touha realizovat svůj vnitřní potenciál, odhalit své schopnosti a talent, prohlásit světu svou individualitu. Kreativita jako životní cíl zvyšuje fyzickou a duševní dlouhověkost, přináší radost do každodenního života a naplňuje život skutečným významem. Zároveň často nezáleží na tom, v jaké oblasti a na jaké úrovni člověk vytváří.
V určitém okamžiku si kreativní člověk začne uvědomovat, že její osud je neoddělitelně spjat s budoucností lidstva. A pak všechny každodenní práce, každodenní starosti a hmotné zájmy ustupují do pozadí.
Člověk začíná cíleně hledat oblast uplatnění svých talentů, která mu umožní najít sám sebe a stát se co nejužitečnějším pro budoucí generace.
Heinrich Saulovich Altshuller, jeden ze zakladatelů vědecké teorie kreativity, byl upřímně přesvědčen, že pouze hodný cíl může dát životu člověka skutečný smysl. Musí splňovat několik požadavků: být nový, konkrétní, významný a mít sociální užitek („Jak se stát géniem. Životní strategie tvůrčí osobnosti“, GS Altshuller, IM Vertkin, 1994).
Lidský život na Zemi by byl jednostranný a chybný, kdyby zde nebyl prostor pro přátelství, lásku, vzrušující dobrodružství a společenský úspěch. Postoj ke kreativnímu životu v žádném případě nezruší jednoduché radosti pozemského života. Přesto je kreativita jedním z nejmocnějších způsobů, jak najít svůj účel a ukončit otázku, proč člověk žije na Zemi. Bod, který se může proměnit v elipsu, která jde do věčnosti.
